Obsah
Období rozkvětu po první světové válce
První medailové zisky
Paradoxní rozkvět v době druhé světové války
50. léta – založení TJ Jiskra
60. léta – opravdový vznik
70. léta – druhá liga a reprezentanti
Od 80.let do nového tisíciletí
Novodobá historie (2004 – 2015)
Vývoj „klubové“ atletiky v Domažlicích anebo jak to býlo dřív
Sněhaři Domažlice 1921-1938
Sokol Domažlice 1938-1939
SK Domažlice 1945-1951
Sokol Domažlice 1945-1951
Závodní sokolská jednota ČSSZ 1951-1953
Jiskra Domažlice 1953-2003
AC Domažlice od 2004 – současnost
Období rozkvětu po první světové válce
Počátek století tělovýchově přál, a tak první zmínky o atletických aktivitách Domažličanů nalézáme již po roce 1910. Ale skutečný rozvoj královny sportů, ve formě podobné té, jakou známe dnes, přišel až po první světové válce. V době první republiky bylo velikou módou sdružování do nejrůznějších spolků, sportovní nevyjímaje. V Domažlicích byl samozřejmě Sokol, ale také SK Sněhaři. Jak název napovídá, specializace tohoto oddílu spočívala hlavně na běžeckém lyžování, pořádali například takzvané Seveřanské hry na Šumavě. Pod záštitou Sněhařů fungoval i Oddíl letních sportů. Vedle fotbalu a házené zde trénovali také atleti. Rozvoj atletiky v Domažlicích v meziválečném období je zcela nerozlučně spjat se jménem Albert Kundrát. Tento povoláním dentista věnoval veškerý volný čas a veškeré své volné prostředky sportu, ponejvíce právě atletice. On sám býval atletem, a dokonce dosáhl až na třetí místo v dnes již tradičním běžeckém závodu v Běchovicích. Organizoval závody, propagoval sport a financoval štědře sportovní akce. Ale nejen on byl mecenášem atletiky, většina tehdejších živnostníků sport podporovala. Atletické závody se konaly na škváře na Sokolišti. Ty první oficiální v roce 1921 a splnily sen doktora Kundráta: domažlická atletika konečně doopravdy fungovala. V letech 1921-1932 zažívala první z mnoha úspěšných období. Atletické závody se staly pravidelností stejně jako každoroční přebor Chodska v silničním běhu na 13,3 km. Těch se účastnila celá řada závodníků z celé republiky, protože pojem domažlická atletika získával stále víc na prestiži.
První medailové zisky
Již v květnu roku 1921 přivezli z mistrovských závodů v Klatovech domažličtí atleti první medaile. Michl (později akademický malíř) a Hirš získali bronz. Michl v běhu na 100 metrů (dosáhl výkonu 11,5 sekundy) a Hirš ve skoku do dálky. Nejzvučnější ze všech jmen z tohoto období patří bezpochyby koulaři Doudovi. Ten se ve své parádní disciplíně před zraky domažlických fanoušků pokoušel zdolávat hranici nejen českých, ale také světových rekordů. Sluší se uvést ještě alespoň několik jmen. V atletických oddílech slavné pražské Sparty působili J.Mach, J.Pivoňka a běžec Nedobitý. V jiném slavném pražském klubu, ve Slavii, vytrvalec Německý. Dalšími domažlickými atlety byli například ostěpař Chmelík, sprinter Černoch, čtvrtkař Hotzl a mnoho dalších. Jejich výsledky jsou tím obdivuhodnější, že tehdy nefungovala organizace tréninků v takové podobě, jak ji známe například ze současné doby. Vše tehdy záviselo pouze na vůli a duchu každého sportovce a na domluvě mezi jednotlivci. Po roce 1932 se domažlická atletika pomalu dostávala do ústraní. Další úspěšné období nastalo paradoxně až za druhé světové války.
Paradoxní rozkvět v době druhé světové války
Za II. světové války se v Domažlicích atletice paradoxně velmi dařilo. Za války nabyl sport vedle svých tradičních funkcí jako je rozvíjení ducha a vůle, tělesné zdatnosti a soutěživosti i neobvyklejší rozměr. Hřiště se stalo místem setkávání s přáteli a především úniku od neveselé protektorátní reality. Také proto se v roce 1944 uskutečnil první ročník Domažlického maratónu, který se pak konal každoročně až do roku 1961 (později pokračoval až do devadesátých let, kdy na něj přímo navázal dnes již tradiční půlmaratón). Prvním vítězem se stal pražský závodník Špiroch. Atletické soutěže se pomalu přesouvaly ze Sokoliště do sportovního areálu za Střelnicí, kde ale rozhodně nebyla kvalitní dráha, ani vybavení a soutěže i tréninky probíhaly v dost spartánských podmínkách. Pod vedením ředitele učňovské školy Josefa Votruby, V. Peroutky, V. Reifa a mnoha dalších činovníků se atletice věnovala zejména mládež. Válečná doba byla opravdu jedním z vrcholů zdejší atletiky. Poklonu je třeba složit silnému družstvu dorostenek, které dokonce úspěšně reprezentovalo Domažlice na protektorátních přeborech. Patří sem mimořádně všestranná Waldhegerová, sprinterka Peroutková, talentovaná Vaňková, Michálková, Houbová. Do krajských přeborů se probojovali i hoši – výborný sprinter Hora, sprinter a skokan Janoušek, překážkář Rojt, vrhač Tykal, běžci Smazal, Horn a Ticháček, tyčkař Farář a další.
50. léta – založení TJ Jiskra
Po trochu překvapivém válečném rozmachu přišla ve druhé polovině čtyřicátých let na domažlickou atletiku doba mírné stagnace. Až v roce 1953 byla ustanovena tělovýchovná jednota Jiskra Domažlice a ve druhé polovině padesátých let se po období pozvolného úpadku atletice dostalo skutečně systematického vedení. A také nového stadionu, protože v té době prošla Střelnice rekonstrukcí, která z ní udělala skutečný stadion. Mezi dívkami trénoval prof. Rektoris například talentovanou skokanku Annu Víznerovou. Existoval zde i vojenský sportovní oddíl, odkud občas přicházeli do oddílu talentovaní závodníci. Později se řady trenérů rozrostly o jména prof. Zdeňka Slačíka, Josefa Bauera a další. Atletika se rozšířila tak, že bylo možné sestavit družstva ve všech mládežnických kategoriích. A v druhé polovině padesátých let už bylo skutečně z čeho vybírat. Mezi ty talentované patřili skokanka Magdalena Lehmanová, sprinterka Kudová, desetibojař Vladislav Tomandl nebo běžec na střední tratě Zdeněk Peroutka další. Chlapecké atletice se dařilo ve Kdyni, kde byl trenérem B. Suchý a na dalších místech po celém okrese. Na přelomu desetiletí se všechny tyto oddíly sloučily v jedinou domažlickou atletiku s novými tvářemi jak v řadách závodníků, tak trenérů.
60. léta – opravdový vznik
Rok 1960 by se dal nazvat skutečným vznikem domažlické atletiky. Došlo totiž ke sloučení tří oddílů – Horšovského Týna, Domažlic a Kdyně. Trenéři Petr Faschingbauer, Zdeněk Slačík a Bohumil Suchý spojili své síly a vytvořili ideální podmínky pro rozkvět atletiky. A ten skutečně přišel. Již v roce 1961 se rozbíhají soutěže základních škol, které se staly nalezištěm mladých talentů (jako byl například koncem 70. let David Marján). Mezi muži vynikali sprinteři Zdeněk Koš a Karel Maxa překážkář Václav Zahrádka a desetibojař Stanislav Mika, mezi ženami pak všestranná Jaroslava Voldřichová. V dorostenecké kategorii je zajímavé sledovat postup pozdějších úspěšných závodníku Václava Bufky a Bohuslava Balcara, na počátku 60.let byl výrazným talentem i skokan a sprinter Vladislav Tomandl, později Josef Pejsar. V roce 1964 se uskutečnil 1. ročník Chodské 1500, která probíhá dodnes.
70. léta – druhá liga a reprezentanti
Opravdový boom domažlické atletiky nastal s přelomem 60. a 70. let, muži se probojovali až do II. národní ligy. Mezi dorostenci byl úspěšný David Marján, Václav Bufka vytvořil juniorský světový rekord v běhu na 2000 m. Pavel Faschinbauer, Jan Bejček a Bohuslav Balecar se stali mistry ČSSR v silničním běhu družstev Běchovice-Praha, Václav Bufka zvítězil na M-ČSSR na 5000m na dráze, Pavel Faschingbauer dokonce dvakrát vyhrál šampionát v přespolním běhu stejně jako Jan Bejček. Později se objevila i jedna z nejvýznamnějších osobností naší atletiky Vlastimil Zwiefelhofer. V té době reprezentovali Československou republiku Pavel Faschingbauer, Václav Bufka, Jan Bejček, Bohuslav Balcar a Vlastimil Zwiefelhofer. Poslední jmenovaný je jedním z mimořádných osobností domažlické atletiky. Úspěšný závodník, reprezentant ČSR s neobyčejně dlouhou kariérou a držitel prestižní ceny Fair Play. Mezi významné běžce patřili Jiří Konop, František Krátký, Josef Pejsar, Jiří Královec, Štěpán Podestát, Václav Šrajber a další. Od roku 1972 je pořádán memoriál Ivana Kitzbergera na 100 m, jako pocta dlouholetému předsedovi atletického oddílu. Na konci sedmdesátých let dochází ke střídání atletikých generaci a jména, která přicházejí, známe velmi dobře i dnes.
Od 80. let do nového tisíciletí
V osmdesátých letech fungovala domažlická atletika jako moderní oddíl, tak jak ho známe dnes. Mnozí závodníci z této doby jsou stále aktivními sportovci anebo vychovávají současné atlety. Z nich jmenujme Karla Faita a Karla Duchka, velmi úspěšné běžce a krosaře, výborného mílaře Jiřího Královce a dnešní trenéry Petra Konopa a Štěpána Podestáta. Mezi úspěšné vícebojaře patřili Milan Vacula a Karel Jahn, mimo jiné výborný skokan a dodnes závodící vrhač Bedřich Řechka. Nejen starší ale i mladší dávali také o sobě vědět. Připomeňme si Luďka Šellera, Roberta Márze nebo Pavla Blackého, či Radka Bílého. Z dívek vynikaly zejména všestranná Lucie Suchá a na středních tratích Michaela Bicanová. Postupně přicházejí i nové tváře a v dorosteneckých kategoriích se koncem 80. let objevují jména současného mužského i ženského kádru – František Novák, koulař a oštěpař, na středních tratích Jiří Šimek, sprinter Jan Anderle, skokan Zdeněk Weber. Mezi dívkami již závodily Radka Šperlová, Jana Segečová nebo Jiřina Novotná. Počátek let devadesátých znamenal velký úspěch ženské atletiky, neboť družstvo se probojovalo do I. národní ligy. Pod vedením trenéra Petra Konopa tehdy závodily Lucie Brichcínová, Veronika Čadová, Pavlína Hojdová, Soňa Fainová a v neposlední řadě současná kapitánka ženského družstva Ivana Černíková. V mužské kategorii se postupně až extraligové soutěže prosadili dodnes úspěšní závodníci mílař Zdeněk Forster a překážkář David Bauer (hostovali za Kladno). Ženská atletika se do I. ligy ještě jednou vrátila s novými talenty jako byly Adéla Marjánová, Pavla Vančurová, Jana Thomayerová a další. Výjimečná je kariéra veleúspěšné a všestranné paralympioničky Radky Lindauerové. Bohužel pouze málo žen v současné době trénuje. Asi nejnadějnější vyhlídky má Lucie Veselá. Naopak družstvo mužů posílila řada vynikajících mladých závodníků – Petr Hatlman, Josef Kozina, Petr Veruněk a další. Zcela mimo řadu však stojí výjimečný talent všestranného Jana Mazance, který snad má naději stát se mezinárodně uznávaným atletem. Nejúspěšnějším současným domažlickým běžcem je Pavel Faschingbauer mladší, slavící úspěchy i na závodech v zahraničí.